něco málo o mě
|
Narodilo se to 9. března 1975 po velkém vzplanutí lásky rodičů (doufám). Bylo
to malinké, roztomilé, pitomoučké a nevinné. To se také můžete přesvědčit na
fotografii vpravo. Která už je tak stará, že se mi to nechce věřit.
|
 |
|
No a tak to rostlo a rostlo (jako poupě které rozkvete do krásného květu) patnáct let. Výsledek byl neuvěřitelný. Měl ale štěstí, že vtom nebyl sám. Těch individuí se našlo kolem dokola víc. (můžete klidně hádat který fešák to je). Myslel si, že je tím zajímavý a tak i přitažlivější pro mladé samičky, ale opak byl pravdou. Trápil se hodně dlouho než se z něho vyklubal ten dorostlý "muž"
|
 |
| V tom patnáctém věku, (díky převratu ) si začal uvědomovat, že život pro něho není o tom si najít v 18ti manželku, mít tři děti, dostat od státu byt, pracovat 8 hodin denně od 6ti do 14ti, 20 let šetřit na auto a po večerech podporovat pivovary tak aby nekrachly. Chtěl něco víc. Chtěl denně sex, jezdit na horském kole a tak trochu si pocestovat. Pomaloučku začal prozkoumávat okolí jen tam kam došel pěšky, pak na kole, vlakem, stopem. A potom, když ležel přiotrávený v indonéské vesničce daleko pod rovníkem v horečkách si uvědomil, že už je celkem daleko. Že svět není tak veliký jak si myslel. Uvědomil si, že už může skoro vše. A stalo se. Po třech letech života ve spojených státech nechápavě kroutí hlavou a ptá se sám sebe: co tu vlastně děláš vole? Jak jsi se sem dostal? Vždyť jsi tam nikdy nechtěl. A tak si vymyslel důvod proč zůstává a nejede domů, když se mu tak stýská. Důvod je: to je vlastně jeho tajemství, ale on se vrátí. Již brzy. No a aby se nezbláznil tak si vymyslel že se podělí se vším ostatním. No a tak tu jen sedí čučí a tvoří nesmyslné stránky pro tebe. |
 |
| Pro ty co si myslí, že dělám jen stránky a v práci hovno, jsem si vyfotil ruku, která už nepracuje jak bývalo za geodetické éry ale maká jak vzteklá. Doufám, že to pomůže všem těm co jsou ještě ve škole a rozhodují se co s životem, tak jako jsem se rozhodoval já. Má rada: učte se ať nemusíte makat rukama. |
 |